Mé jméno je Klára Trenzová a je mi 36 let. Už jako malá holka jsem malovala po panenkách a stříhala jsem jim vlasy. Asi mi přišlo, že z výroby mají ještě skryté rezervy a už tenkrát jsem chtěla vylepšovat jejich image.
Vzorem pro mě byla moje moje maminka a já jsem byla v sedmém nebi, když jsem se mohla prohrabovat v její kosmetické taštičce. Když odcházela ráno do práce, dbala o to, aby opouštěla domov upravená a lehce nalíčená.
Díky ní jsem si později uvědomila, že i vrásky se musejí umět nosit.Přesto jsem kosmetiku studovat nešla a místo toho nastoupila ani nevím proč na hotelovou školu.
A hned po škole mě už netrpělivě očekávalo teplé místečko v kanceláři.
Po pár letech už jsem si v „kobce“ bez denního světla začala připadat jako laboratorní myška. Možná to sama znáte. Z každodenního stereotypu pod kancelářskými zářivkami mě vytrhlo až narození syna a zanedlouho narození dcery.
Jenže právě díky práci v kanceláři jsem zjistila, co dělá s pletí prostředí pod zářivkami, u počítače a v místnosti bez denního světla. Tím jsem dostala další impuls a kosmetika mě začala zajímat čím dál víc. Po mateřské už se mi zpátky do kanceláře vůbec nechtělo. Takže místo proměny dětských panenek jsem se rozhodla pracovat s ženskou krásou.